Potápění očima náctileté potápěčky

Není to tak dávno,co jsem od svého instruktora obdržela kvalifikační kartu CMAS P*,a s oddechla si,že to mám za sebou.Několik měsíců trvající kurz byl totiž opravdu dřina.Ale pěkně popořadě.

Potápění mě provázelo už od útlého věku,asi od čtyř let,kdy jsme jezdila s rodiči a potápěčskou partou na výjezdy do Chorvatska do kempu India v Pule.V šesti letech jsem poprvé okusila dvoulitrovou flaštičku na popruzích,a sjedním kilovým závažím jsem si připadala jako potápěčský king.Co na tom,že ze mě měli ostatní legraci…

S mým nástupem do školy zájem o podvodní svět upadal,znovu se objevil před necelým rokem,když jsem ve svém pubertálním světě potřebovala najít nějaké smysluplné zaplnění volného času.A tak jsem se přes svoje známé dostala k ABC výstroji,kterou jsem později doplnila potřebným zařízením mportovního potapěče a začala trénovat na českobudějovické plovárně.Zázemí mi poskytl Klub sportovního potápění Neptun,který pořádá různé akce,jako soutředění pro děti,seniorky,Zlatého Raka,což je soutěž v plavání s ploutvemi po řece Malši v délce 4km,ale i výlety do akvaparků a jiných zabávních zařízení.

Jak se blížily moje čtrnácté narozeniny,vkrádala se ke mně i myšlenka absolvovat pořádný potápěčský výcvik.Na doporučení známých potápěčů jsem se zapsala do kurzu instruktora Petra Hrušky,který nabízel asi čtyřměsíční kurz v systému CMAS.Zaujal mě jeho styl vyučování.Žádné rychlokurzy za týden bez nějakých velkých starostí o budoucnost potápěce.V ceně kurzu byla zahrnuta teoretická výuka i praktický výcvik,učebnice do osobního vlastnictví včetně všech potřebných materiálů a ponorů s instruktorem.Výuka stála zato,počet studentů se ve třídě pohyboval okolo šesti.

S naším klubem se v rámci výcviku pořádalo týdení soustředění na Trhové Kamenici začátkem července 2006,kde jsme všichni zažili spoustu legrace,třeba za zapůjčení lomu dvěma dobrodruhům jsme se všichni mohli svést na jejich lanovce,kterou postavili v patnáctimetrové výšce ze skalního výběžku až k molu.

V nádherném prostědí zatopeného lomu se odehrály i první ponory ve volné vodě,mezi nimi i ten můj.Byl to zážitek,po takové době sledovat podvodní život.Daří se tu kaprům,okounům i rakům.Okouzlil mě i podvodní les.Součástí výcviku bylo i uplavání 200m na hladině s plnou výstrojí,ale se zavřeným přívodem vzduchu,tažení unaveného plavce,ale také zkouška resuscitace,stabilizované polohy a dýchání kyslíku z oživovacího přístroje.Zvláště po prvně jmenovaných disciplnínách jsme byli všichni značně znaveni.Touto dobou se už ale připravovala podzimní expedice Elba 2006.Čekalo mě po dlouhé době zase moře a nekonečné možnosti potápění na úžasných lokalitách,ale také dokončení výcviku,a zkoušky na P*.Nastalo září,nástupy do školy,práce a do vytouženého odjezdo zbývalao už jen dvacet dní.

Konečně nastal okamžik odjezdu.Elba splnila všechna moje očekávání.Mořská nemoc pomalu se houpajícího trajektu,kterou nikdo nechápal,úžasná krajina s romantickými zákoutími,ubytování v kempu Sole e Mare bylo také na parádní úrovni,ale hlavně-křišťálově čisté moře se vší možnou faunou a florou.Našimi hlavními lokalitami byla zátoka Nisporto,nedaleký maják Lo Scoglietto, potopený vrak nákladní lodi Elviscott z roku 1972 nedaleko městečka Pomonte a ostrovní výběžek Enfola.Za podívání stálo také mineralogické muzeum v Rio Marině.

Najkrásnější ponory,také nejhlubší(samozrějmě s instruktorem ),do hlobky kolem 20ti metrů byly na majáku Lo Scoglietto.Útes padající do třiceti metrů byl plný života.K vidění byla hejna barakud,pestře zbarvené ropušnice,murény a velcí kanici.Objevili jsme také gorgonie.Překvapila mě ,,rybí polívka“,hejna ryb,kam se člověk jen podíval,Prostě ráj pro začínajícího potapěče.Je ale pravda,že se na tomto ostrově nevyskytují zrovna kopice mušliček a škeblí,přivezla jsem si jich jen pomálu,zato nejrůznějších kamínků počínaje čirým křemenem a železnou rudou konče tu bylo nepřeberné množství.

Také pro šnorchlování byla zátoka úplně ideální.Hromady ježovek a pestrobarevné rybky byly k vidění všude kolem.Zprvu nás trochu překvapily dotěrné žahavé medůzky,od kterých bylo mnoho z nás velmi nepříjemně ,,pozdraveno“-a dost to bolelo.Později je naštěstí odfoukla celodenní bouře.

Ke konci pobytu se konečně dostalo na zkoušky.Dokončoval se výcvik na P* až P***.Můj poslední ponor ověřující mé schopnosti obsahoval zkoušku ze sundání přístroje pod vodou,vyplavání a opětovné zanoření a rozdýchání přístroje.Zkušený potapěč se nad tím jen pousměje,ale já to brala jako velkou věc.Nakonec jsem bez větších problémů zvládla i tento poslední úkol.

Po absolvování nákupu potápěčských drobností v tamějším diving centru nás už čekalo jen konečné pasování na potápěče.To se zkládá ze dvou částí: nejprve se pije limonáda nebo tvrdý alkohol (podle věku) z náustku staré automatiky ze starého přístroje PL-40,který je nasezený na lahvi (na doporučení pana Bohouše Cinků).Potom se dostávají symbolické rány přes pozadí,počet ran je závislý na počtu hvězd,které potápěč právě získal.

Potom už nastalo smutné loučení a odjezd domů.

Jsem moc ráda,že jsem mohla podstoupit výcvik v potápěčské škole Petra Hrušky,pod jeho svědomitým a důsledným dohledem(někdy až moc),poznávat krásy i úskalí přístrojového potápění.Myslím,že všichni jeho frekventanti budou rádi a s láskou vzpomínat na písemné testy jak z všeobecné teorie,tak i z dekompresních tabulek,které někteří psali i vícekrát,a na ústní přezkoušení,
i na příjemné prožité chvíle po lomech v celé ČR,i u moře v Itálii.A ještě naposledy ke mně,doufám,že si k šestnáctým narozeninám za rok a půl nadělím druhou hvězdu,a někdy v budoucnu i tu třetí.Ale to je ve hvězdách.

Na závěr bych chtěla říci,že potápění je sport vhodný pro všechny mladé lidi,kteří by chtěli něco dělat,ale neví co.Člověk se pořád musí udržovat v kondici,dostane se mezi partu fajn lidí se stejným koníčkem,potká mnoho dobrých kamarádů,na které se může spolehnout,tak jako se to povedlo i mě a zažije spoustu neopakovatelných zážitků.Je totiž více než nádherné plavat s rybami a ostatními podvodními živočichy,sledovat jejich život a vidět ty úžasné barvy na vlastní oči.A v neposlední řadě si člověk dokonale odpočine.

Proto:  Vy, co se ještě nepotápíte,zvažte to.

 

Lucie Bohoňková

1.12.2006

14 let